Všichni to stejné

1. října 2013 v 10:53 | sherlocková
Ahojjj, už dlouho píšu knihu a asi vám dám přečíst co zatím mám, ještě jsem nikdy neslišela na tu knihu názor tak mě to zajímá. Jmenuje se:

VŠICHNI TO STEJNÉ
29.srpna 2052
ÚVOD
Tento příběh se odehrává v Damalvu v roce 2049. V Damalvu je předpis který musí dodržovat každý občan Damalvu. Každý musí nosit uniformu vybranou prezidentem, jen v sobotu a v něděli můžou nosit co chtějí. Ale to není vše v předpisdu stojí co přesně v kolik hodin má každý dělat. Damalv býval nádherný než ho obsadili Datakomtisti. Jmenuje se Damalv což znamená "Domov a mír a lásku všem." Vždy použili jen první písmeno. Je to vlastně ironie, Damalv byl založen aby ti kteří jsou v bezpráví a nebo ti co nemají kde žít našli v Damalvu domov, a teď ho obsadili Datakontisti. V Damalvu by jste asi před třemi roky nenašli žádného zloděje ani vraha a srážky ve vzduchu když jste jeli v autě se stávali minimálně, protože řidiči byli ohleduplní.
-"Abi, pojď jíst."
-" Už jdu mami."
A tady už začíná náš příběh.
O TŘI ROKY ZPÁTKY
29.srpna 2049
PÁTEK
-"Všechno nejlepší, Abi!"
-"Díky, babi."
-" Tady máš 5 tisíc. Vím je to málo, ale v tom svém důchodu ti nemohu dát víc. A neutrať to hned!"
-"Neboj." ujistila jsem ji a běžela jsem ven.
Možná bude dobré dodat, že rodiče mi umřeli když mi bylo 5, před deseti lety. Nikdo neví jak, každý říká, že nějak jinak. Zvykla jsem si a teď žiju veselý život s babičkou skoro uprostřed Damalvu. Je mi 15 a babičce je 60. Každý příchod nového člověka se slavil, aby se tam hned od začátku cítil dobře. Nasedla jsem do svého auta a vzlétla. Doletěla jsem do centra a zaparkovala ve vzduchu auto. Všimla jsem si, že se zrovna slaví příchod někoho nového, tak jsem si řekla, že se připojím.
-" Tak doufám, že mě přijmete mezi sebe." domluvil kluk, který tu byl zřejmě nový. Všimla jsem si, že nedaleko stojí Michal (můj kamarád).
-" Jak se jmenuje, ten nový?" zeptala jsem se.
-" Dapát, to je příjmen a jméno nevim, nejsem tu od začátku, ale příjde mi docela sympatickej. Vysvětloval proč sem přijel. Prej jeho táta byl v tý radě která Damalv vytvořila. A nechal se přejmenovat na Dapát takže se tak jmenuje i jeho syn." a ukázal na toho kluka.
-" A jeho jméno je složený ze slova Damalv a pátek, protože v pátek Damalv vznikl. Za týden má16 leté výročí."
-" To je zajímavý, ale proč tady teda ten kluknebydlí od svýho narození?"
-"To nevim." odvětil a otočila hlavu na toho kluka.
Zrovna scházel schody a začal si povídat s učitelem fiziky. Asi bude chodit do mojí třídy. Take zjistim jeho jméno. Pousmla jsem se.
-"Martine, nevíš jestli říkal do jaký školy bude chodit?"
-" Říkal, že si ještě nevybral, ale myslím, že asi do tý druhý. Jeho rodiče jsou asi hodně bohatý, když pomáhali stvořit Damalv. Proč by chodil do tý horší?"
-" Asi máš pravdu."
-" Jo a málem bych zapoměl, musš jít se mnou!"
Martin mě popadl za ruku a běželi jsme přes náměstí do úzké uličky mezi domky. Šli jsme pořád rovně a potom jsme zahnuli doleva do dalš uličky.
-" My jdeme k tobě domů?" zeptala jsem se.
-" Ne, uvidíš. Počkej a zavzál mi oči šátkem.
-" Naco jsi mále zapoměl?" vyhrkla jsem zvědavostí. -" Pozor teď bude schod, nadzvedni nohu."
-" Takže jdeme k vám domu!? Ale u vás to nevoní mechem. My jsme v lese?"
-" Tak a sundej si šátek!" sundala jsem si ho s takouvou rychlostí a byla jsem tak napnutá a zároveň jsem vůbec nevěděla o co jde.
-" Všechno nejlepší." vykřikl Martin.
Byla jsem v lese a přede mnou stál dřevěný domek."
-" Říkala jsi, že jsi si to chtěla vždycky vyzkoušet spát v lese nebo ve starém dřevěném domku jako ve staré době. Tak tady to je."
-"To je úžasný jdu se zeptat babičky jestli můžu."
-" Už jsem se jí ptal a říkala, že tu můžeš spát až do konce prvního týdne školy."
-" No super jedu domů a vezmu si věci. Jedeš se mnou?"
-" No jasně, aspoň pozdravím tvojí babičku."
Šli jsme z lesa a procházeli jsme uličkou. Potom jsme zahli doleva a další uličkou až na náměstí kde stálo moje auto.
-" Prosím, nasedni si."
Auto se hned vzneslo a letěli jsme nad náměstím až ke mně domů. Celou cestu jsme oba dva mlčeli. Já a Martin jsme nejlepší kamarádi, ale přísahám, že mezi námi nic není. A ani bych nechtěla. Otiskla jsem svůj prst a nechala jsem si naskenovat oči. Našemu domovnímu počítači jsem oznámila, že přišel Martin.
Vstoupili jsme dovnitř a všude prázdno. Na stěnách nebyli videa a nikde nábytek ani babička.
-" Babi jsi tu? Haló, je tu někdo?"
-"Co se stalo?"doběhl Martin.
-" Nevím nic tu není ani babička ne."
-"Rozdělme se. Ty si vezmi první patro a já druhý. Potom se sejdeme v obýváku."
Jenom jsem kývla a se strachem jsem se rozeběhla. Vběhla jsem do obýváku, rychle jsem ho projela očima a babička nikde. Rozběhla jsem se do kuchyně tam také nic. A v jídelně taky nikdo nebyl. Nečekala jsem až příjde Martin a rozběhla jsem se po schodech nahoru. Tam seděl Martin na zemi a něco četl.

-"Co to máš?"zeptala jsem se

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arisu Arisu | Web | 2. října 2013 v 8:52 | Reagovat

Ako vždy,krásný príbeh,neni to ten predchádzajúci,ktorý si mi už ukazovala??Ale takto je trošku napínavejšíe  *.- CHCEME DALší DIEL,CHCEME DALší DIEL,CHCEME DALší DIEL,

2 sherlockova sherlockova | Web | 2. října 2013 v 10:19 | Reagovat

[1]: ten jsem ti nemohla ukazovat tamten byl 2é49 a neb žijeme vůbe?

3 Kamika Kamika | 3. října 2013 v 14:06 | Reagovat

všechno bys neměla zveřejňovat, aby ti ten příběh někdo neokopíroval ...

4 Ret Samys Ret Samys | E-mail | Web | 9. ledna 2014 v 10:15 | Reagovat

Please credit me when using my pictures! The animation shown above is licensed under CC-BY and should show a link to me or at least show my name.

Ret Samys

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama