Říjen 2013

Čáu

7. října 2013 v 12:36 | Kdo asi XD (Sherlocková) |  Bláboli z mího života <3 :3
Ahojjjj,
normálně ve škole říkám tohle když se mě zeptaj jak se mám:
Ale dneska jsem se vyspala úžasně :).
I tak se mi, ale do školy nechtělo, ale komu by se chtělo.
Nesnášim pondělky jediný co je na nich pozitivního je že vždy s něčím špatným přichází něco dobrého.
A někdy bych k zbuzení potřebovala tohle:
http://www.youtube.com/watch?v=3YxaaGgTQYM
Ale ani to dnes nepotřebuju ( mymochodem ta písnička už je starší :) )
Dneska jsem vztávala v 6:00 čla do školy jsem šla v 7:30 i když mi cesta do ní trvá jen pšt minut šla jsem si koupit dvě nový uniformy :3 .
Ve středu jedeme na školu v přírodě do Hostelu a ve Čtvrtek máme discotéku na lodi která bude na moři :3 ( pro ty kteří to neví, bydlím v izraeli a chodím do americké školy což vysvětluje ty uniformy).
Už se strašně těšim do česka na vánoce za tátou, jooo čeština XD a navíc v prosinci jsou vánoce moje narozky a svátek a navíc novej ROOK XD.
No řekněte kdo nemá rád silvestr.
Pokusíme se s bráchou taťku uprosit aby nás vzal do Vídně (pro vysvětlení v Izraeli bydlim od tohohle školního roku předtim jsem byla dva roky ve vídni a předtim v česku) chci navštívi svouji božíííí třídu.
Jo na česko mám velký plány.
Halloween další věc na kterou se těšim tady se to normálně slaví, jak to vidíte ve filmech :3.
Doufám, že vás nenudim možná ještě dneska přidám článek na téma týdne, ale popravdě moc nevim co na něj napsat XD.
Tak zase někdy ahoj XD.

Jsi DoMa?

7. října 2013 v 7:01 | Sherlocková |  Moje povídky
- Ahoj Hugo, jdeš do knihovny? koukla se na něj Xaviera.
- Jasně aspoň vrátím tu detektivku.
Šli jsme parkem kde se to normálně hemží lidimi. Hmm.. to je divné pomyslela jsem si, ale nepřišlo mi to zásadní už jsem se těšila až si vypůjčím další díl Sherlocka. Došli jsem do knihovny. Dveře byli otevřené jako vždy a už jsem cítila tu vůni knih.
-Dobrý den. pozdravila jsem a nečekala na odpověď, rozběhla jsem se do regálu "DETEKTIVKY".
- Ale ne to neni možné asi si jí už někdo vypůjčil předemnou.
Zašla jsem k pultu a chtěla jsem se zeptat jsetli nemají někde ještě jednu, ale ta paní tam nebyla. Zazvonila jsem na zvonek který byl na pultu, ale nedostala jsem odpověď.
- Hugo?? až teď jsem si uvědomila, že tu se mnou není.
Rozběhla jsem se zpátky parkem, dostala jsem strašný strach. A znova v parku nikdo nebyl. Vybavovala jsem si, že ani v knhovně ne. Cítila jsem se jako když jsem v nějaké detektivce.
DiN DoNg, zvonila jsem na Hugův dům. Haf, Haf, Haf, slyšela jsem štěkat jejich psa. Tak jsem vylezla na jabloň seskočila na střechu a ze střechy vedl žebřík dolů přímo na zahradu.
-Ahoj Angeliko, pohladila jsem psa, nevíš kde je Hugo nebo všichni ostatní?
Věděla jsem že mi neodpoví, ale byla jsem v rozpacích.
Pak mě napadlo běžet za mím dědou je pořád doma, zbírá hodiny a je trochu blázen.
DiNg DoNg, nic.
- To není možné, snažila jsem se jen uklidnit, asi se mi to jen zdá.
Šla jsem k sobě domů vzala jsem si příčnou flétnu, vylezla na strom a začala hrát. Bylo takové ticho že se to rozléhalo až ke škole.
- Škola! zajásala jsem tam někdo určitě bude.
CRRR, zrovna zvonilo na konec školy pro deváťáky.
- Ahoj nevíš co se stalo?
Ale nikdo mě neposlouchal mezi nima jsme byla malá a nezajímavá.
Tak jsem šla dovnitř školy že se zeptám nějakého učitele. Černé chodby mě najednou děsili.
- Půjdu za školníkem.
Clap, Clap, Clap.
- Je někdo doma???
Obrátila jsem se že už půjdu, ale nemohla jsem v panice najít východ. Slyšela jsem že po chodbě někdo chodí, ale neviděla jsem ho protože na všech oknech bylo něco černého a bránilo to aby do školy proniklo světlo.
- Tady jsem, řekl cizí hlas.


Teorie jak asi Sherlock přežil pád

5. října 2013 v 8:51 | Sherlocková |  Novinky

Možné nápovědy v průběhu epizody

V samotném úvodu epizody se setkáváme s figurínou pana Henryho Fishguarda, jenž "nikdy nespáchal sebevraždu". Mohl ale Sherlock tuto figurínu zároveň využít i ke svému plánu v závěru dílu? Jak si ukážeme dále, spíše tomu tak není. Přesto ale neuškodí nechat si pro tuto možnost otevřená zadní vrátka.
V prostorách opuštěné továrny, kde nechal Moriaty ukrýt dvě unesené děti, se nachází invazní odrůda rododendronu jménem Rhododendron ponticum, která dokáže, mimo jiných nepěkných vedlejších účinků, u člověka vyvolat zpomalení srdeční činnosti či nadměrné slzení. Je to sice poměrně nestabilní látka k zpomalení životních tělesných funkcí (tedy k fingování smrti), nicméně proč ne. Je to přece Sherlock…
Molly Sherlockovi říká, že "ona se nepočítá", že v jistém smyslu je pro Sherlocka vždy neviditelná. To si Sherlock uvědomuje jako výhodu, tedy v tom smyslu, že by tedy možná ani Moriarty nemusel Molly vnímat jako Sherlockova přítele a zároveň tedy i jako jeho slabé místo (na rozdíl od Johna, paní Hudson a Lestrada). Později navíc Sherlock Molly žádá o pomoc, přestože se nikdy nedozvíme, o co konkrétně šlo.

Minuty před koncem

"Tři kulky, tři střelci, ti oběti." Jim potvrzuje Sherlockův předpoklad, že Molly se proti němu zneužít nerozhodne. Teď už proto téměř není pochyb o tom, že ať už byl Sherlockův plán na záchranu svého života jakýkoliv, zahrnul do něj právě i Molly.
Jim si pochvaluje Sherlockovo obecenstvo, nejedná se však právě naopak spíše o jeho ochotnické herce?
Sherlock žádá Jima o poslední chvilku osamotě. Asi těžko jen proto, aby se nostalgicky rozloučil se životem. Právě zjištění, co dělal Sherlock během těch několika málo vteřin, když se Moriarty nedíval, bude mít ve výsledné skládačce pravděpodobně zásadnější roli.
Jim Moriarty páchá sebevraždu. Nyní už ho Sherlock nemůže využít k odvolání střelců. Jedinou nadějí na záchranu Johna, Lestrada a paní Hudson je se zabít… nebo to tak alespoň věrohodně zinscenovat.
Než Sherlock odhalí Johnovi svou pozici, velmi pečlivě ho nasměruje přesně tak, aby mezi ním a nemocnicí svatého Bartoloměje stála ještě jedna nižší budova. Jinými slovy, aby John neviděl Sherlocka dopadnout.
Sherlock klade velmi silný důraz na to, aby John všem řekl, že je skutečně podvodníkem. Proč? Jaké k tomu má motivace? A že zrovna Sherlock! Nemůže právě toto být tím "něčím, co Sherlock udělal, přestože se to příčí jeho povaze", jak zmiňoval Moffat? Sherlock navíc začíná být silně rozrušený, což už se mu nepodobá vůbec, zvlášť pokud ví, že přežije. Zde se opět navrací možná aplikace látky zpomalující metabolismus, která člověku mimo to přivolává i pláč. Mnohem jednodušším vysvětlením je však to, že Sherlock na Johna prostě hraje divadlo.
Sherlock vyloženě nařizuje Johnovi, aby stál na místě a upřeně ho sledoval (skoro až pod pohrůžkou, že jinak skočí). Co John asi nemá vidět? Že už by se pod nemocnicí připravovala záchranná síť? To by přece jen bylo možná moc riskantní vzhledem k přítomnému střelci, jenž má Johna na mušce.

Reichenbašský pád

Sherlock skáče. Představení začíná.
Na chodník vidíme dopadnout tělo. Zároveň je ale hloubka našeho vědění do jisté míry vztažná k vědění Johna, který kvůli své pozici nemohl vidět celý pád. Na chodník tak mohla dopadnout ona figurína nebo tělo z márnice, které by z okna vyhodila Molly. A nebo taky ne…
Johna poráží cyklista, téměř jistě proto, aby nemohl vidět výměnu těl nebo cokoliv, co teď Sherlock zřejmě provádí.
K tělu už se sbíhají lidé. Rovněž nutno podotknout i to, že náklaďák plný (jistě velmi měkkých) odpadků, který doposud stál u krajnice, právě odjíždí.
Přestože se hlouček přihlížejících velmi entuziasticky snaží držet Johna od těla, nakonec se mu podaří na zápěstí zkontrolovat tep, který ale zjevně necítí.
Lze jen opravdu stěží popřít, že toto skutečně je Sherlock Holmes.
Celou situaci měl jako na dlani nejen John, ale i střelec, který se nyní po zjevné smrti Sherlocka Holmese může stáhnout.
Sherlock Holmes je oficiálně mrtev a jeho tělo bylo oficiálně pohřbeno.
Přesto je ale stále naživu… Jak?

tento článek je z: www.edna.cz

Něco o mě

4. října 2013 v 8:46 | Sherlocková |  Moje kecíky
Takže Ahojjjj,
jmenuji se Ester, ale pod články se budu podepisovat jako Sherlocková (zbožňuju Sherlocka, což už asi víte).
Tahle stránka však nebude jen o Sherlockovi, budu jsem dávat své příběhy (např. svou knihu Všichni to stejné), básně, co se stalo v mém životě a možná mě ještě něco napadne. Jsem moc rádá že jste zavítali na můj bog. Vítám vás a užijte si hodně zábavy.


Routa

3. října 2013 v 10:42 | Sherlocková |  Moje kecíky
Routa (moje morče u táty na balkoně jí trávu z naší zahrádky)

tady Routu hlídá poslušný pejsek (Black).


že jim to spolu sluší :) :D



Tak děkuji za pohlídání už zase odcházím, říká Routa a už se pomalu zvedá.


Kampak kampak už je jí zase Black v patách. XD

Ze začátku Routa strašně kvičela že se jí nelíbí jak jí Black pořád líže a chodí za ní, ale potom si už zvykla a já jí nechala celej den běhat po onří zahradě bez dozoru a když Routa padala hned začal štěkat tak někdo přišel a pomohl jí. No prostě nejlepší hlídač morčat XDDD

Poslochejte

3. října 2013 v 7:07 | Sherlocková
Našla jsem super blog a tam vlastník blogu zveřejnil tohle video:

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=WtPlLnhpuf8

MfDnes

2. října 2013 v 7:07 | Sherlocková
27.9. psali v MF Dnes tohle:

MF DNES: Děti jako podnikatelé - už od 16 let!Soud (ilustrační foto)


CO SI O TOM MYSLÍTE VY?

Všichni to stejné

1. října 2013 v 10:53 | sherlocková
Ahojjj, už dlouho píšu knihu a asi vám dám přečíst co zatím mám, ještě jsem nikdy neslišela na tu knihu názor tak mě to zajímá. Jmenuje se:

VŠICHNI TO STEJNÉ
29.srpna 2052
ÚVOD
Tento příběh se odehrává v Damalvu v roce 2049. V Damalvu je předpis který musí dodržovat každý občan Damalvu. Každý musí nosit uniformu vybranou prezidentem, jen v sobotu a v něděli můžou nosit co chtějí. Ale to není vše v předpisdu stojí co přesně v kolik hodin má každý dělat. Damalv býval nádherný než ho obsadili Datakomtisti. Jmenuje se Damalv což znamená "Domov a mír a lásku všem." Vždy použili jen první písmeno. Je to vlastně ironie, Damalv byl založen aby ti kteří jsou v bezpráví a nebo ti co nemají kde žít našli v Damalvu domov, a teď ho obsadili Datakontisti. V Damalvu by jste asi před třemi roky nenašli žádného zloděje ani vraha a srážky ve vzduchu když jste jeli v autě se stávali minimálně, protože řidiči byli ohleduplní.
-"Abi, pojď jíst."
-" Už jdu mami."
A tady už začíná náš příběh.
O TŘI ROKY ZPÁTKY
29.srpna 2049
PÁTEK
-"Všechno nejlepší, Abi!"
-"Díky, babi."
-" Tady máš 5 tisíc. Vím je to málo, ale v tom svém důchodu ti nemohu dát víc. A neutrať to hned!"
-"Neboj." ujistila jsem ji a běžela jsem ven.
Možná bude dobré dodat, že rodiče mi umřeli když mi bylo 5, před deseti lety. Nikdo neví jak, každý říká, že nějak jinak. Zvykla jsem si a teď žiju veselý život s babičkou skoro uprostřed Damalvu. Je mi 15 a babičce je 60. Každý příchod nového člověka se slavil, aby se tam hned od začátku cítil dobře. Nasedla jsem do svého auta a vzlétla. Doletěla jsem do centra a zaparkovala ve vzduchu auto. Všimla jsem si, že se zrovna slaví příchod někoho nového, tak jsem si řekla, že se připojím.
-" Tak doufám, že mě přijmete mezi sebe." domluvil kluk, který tu byl zřejmě nový. Všimla jsem si, že nedaleko stojí Michal (můj kamarád).
-" Jak se jmenuje, ten nový?" zeptala jsem se.
-" Dapát, to je příjmen a jméno nevim, nejsem tu od začátku, ale příjde mi docela sympatickej. Vysvětloval proč sem přijel. Prej jeho táta byl v tý radě která Damalv vytvořila. A nechal se přejmenovat na Dapát takže se tak jmenuje i jeho syn." a ukázal na toho kluka.
-" A jeho jméno je složený ze slova Damalv a pátek, protože v pátek Damalv vznikl. Za týden má16 leté výročí."
-" To je zajímavý, ale proč tady teda ten kluknebydlí od svýho narození?"
-"To nevim." odvětil a otočila hlavu na toho kluka.
Zrovna scházel schody a začal si povídat s učitelem fiziky. Asi bude chodit do mojí třídy. Take zjistim jeho jméno. Pousmla jsem se.
-"Martine, nevíš jestli říkal do jaký školy bude chodit?"
-" Říkal, že si ještě nevybral, ale myslím, že asi do tý druhý. Jeho rodiče jsou asi hodně bohatý, když pomáhali stvořit Damalv. Proč by chodil do tý horší?"
-" Asi máš pravdu."
-" Jo a málem bych zapoměl, musš jít se mnou!"
Martin mě popadl za ruku a běželi jsme přes náměstí do úzké uličky mezi domky. Šli jsme pořád rovně a potom jsme zahnuli doleva do dalš uličky.
-" My jdeme k tobě domů?" zeptala jsem se.
-" Ne, uvidíš. Počkej a zavzál mi oči šátkem.
-" Naco jsi mále zapoměl?" vyhrkla jsem zvědavostí. -" Pozor teď bude schod, nadzvedni nohu."
-" Takže jdeme k vám domu!? Ale u vás to nevoní mechem. My jsme v lese?"
-" Tak a sundej si šátek!" sundala jsem si ho s takouvou rychlostí a byla jsem tak napnutá a zároveň jsem vůbec nevěděla o co jde.
-" Všechno nejlepší." vykřikl Martin.
Byla jsem v lese a přede mnou stál dřevěný domek."
-" Říkala jsi, že jsi si to chtěla vždycky vyzkoušet spát v lese nebo ve starém dřevěném domku jako ve staré době. Tak tady to je."
-"To je úžasný jdu se zeptat babičky jestli můžu."
-" Už jsem se jí ptal a říkala, že tu můžeš spát až do konce prvního týdne školy."
-" No super jedu domů a vezmu si věci. Jedeš se mnou?"
-" No jasně, aspoň pozdravím tvojí babičku."
Šli jsme z lesa a procházeli jsme uličkou. Potom jsme zahli doleva a další uličkou až na náměstí kde stálo moje auto.
-" Prosím, nasedni si."
Auto se hned vzneslo a letěli jsme nad náměstím až ke mně domů. Celou cestu jsme oba dva mlčeli. Já a Martin jsme nejlepší kamarádi, ale přísahám, že mezi námi nic není. A ani bych nechtěla. Otiskla jsem svůj prst a nechala jsem si naskenovat oči. Našemu domovnímu počítači jsem oznámila, že přišel Martin.
Vstoupili jsme dovnitř a všude prázdno. Na stěnách nebyli videa a nikde nábytek ani babička.
-" Babi jsi tu? Haló, je tu někdo?"
-"Co se stalo?"doběhl Martin.
-" Nevím nic tu není ani babička ne."
-"Rozdělme se. Ty si vezmi první patro a já druhý. Potom se sejdeme v obýváku."
Jenom jsem kývla a se strachem jsem se rozeběhla. Vběhla jsem do obýváku, rychle jsem ho projela očima a babička nikde. Rozběhla jsem se do kuchyně tam také nic. A v jídelně taky nikdo nebyl. Nečekala jsem až příjde Martin a rozběhla jsem se po schodech nahoru. Tam seděl Martin na zemi a něco četl.

-"Co to máš?"zeptala jsem se

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...